Share.

    15 Kommentare

    1. Strašil jsem s tím oběti v nočním městě. Jakmile se tichou temnou ulicí s ostrůvky mdlého světla pouličních lamp prohnala vlna hrčivé kakofonie, osamělému chodci se z těla doslova vysypala duše. Na chvíli se zastaví, rozhlíží se co to bylo, když v tom doslova zkamení, protože se zvuk řehtačky ozve z druhé strany ulice. V panice se rozhlíží, zorničky roztažené do maxima, snaží se najít zdroj oného zvuku. Při třetím zařehtání jeho tělo zalije ledový pot, protože zároveň s ním zahlédne v dáli, na horizontu ulice tmavou postavu. Jakmile se postava nepřirozeným až zvířecím stylem rozběhne směrem k němu, začne utíkat opačným směrem, v hlavě mu zní kostelní zvony, celá mysl pulsuje. Byť to není možné, zda se mu že temná postava je doslova za ním, cítí promachy rukou a dech na zátylku.

      Ticho nočního města naposledy pročísne hromový zvuk řehtačky, zakončený hlasitým výkřikem. Hrdelní chroptění už slyším jen já.

    2. Sea-Week3519 on

      U nás na dědině se chodilo spíš s klapačkama, dodneška mi přijdou víc cool.

    Leave A Reply